Jak ukázaly nedávné události, svoboda projevu může mít vysokou cenu. S sebou nese také určitá omezení – i když je zdánlivě chráněna ústavními zárukami, mezinárodním právem nebo obojím.
Robert French, bývalý předseda Nejvyššího soudu Austrálie, působil jako kancléř Univerzity Edith Cowanové a Univerzity Západní Austrálie. V roce 2019 je autorem zpráva o svobodě projevu v australských poskytovatelích vysokoškolského vzděláváníV současné době působí jako předseda Australského fondu pro vzdělávání v oblasti ústavy a je členem... Výbor ISC pro svobodu a odpovědnost ve vědě.
Článek 19(2) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech („ICCPR“) stanoví:
2. Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, uměleckou formou nebo jakýmkoli jiným médiem dle vlastní volby.
Toto právo však není neomezené. Článek 19(3) je definuje takto:
3. Výkon práv stanovených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnosti. Může proto podléhat určitým omezením, která však budou stanovena zákonem a nezbytná:
(a) Pro respektování práv nebo pověsti jiných osob;
(b) Pro ochranu národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví či morálky.
Tato svoboda je dále upřesněna článkem 20, který zakazuje propagandu války a obhajobu národní, rasové nebo náboženské nenávisti, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí.
Tyto podmíněné záruky se odrážejí v mnoha národních ústavách a mezinárodních nástrojích. Taková omezení nemusí být nutně v rozporu s principem svobody projevu, protože žádná svoboda není absolutní. Přesto je dnes svoboda projevu i mimo tato legitimní omezení pod tlakem. Tento tlak je zčásti projevem společenské polarizace a tolerance agresivních výměn názorů mezi skupinami lidí s odlišnými názory.
Tento tlak na svobodu projevu odráží širší trendy ve veřejném diskurzu a důvěře. Barometr Edelman Trust dlouhodobý globální průzkum o úrovni důvěry ve společnostech po celém světě. 25. ročník průzkumu, provedeného prostřednictvím 30minutových online rozhovorů s více než 33 000 respondenty v říjnu a listopadu 2024, odhalil posun od strachu k polarizaci a k rozhořčení. Jak uvedl generální ředitel společnosti Edelman poznamenat,:
Nyní vidíme myšlení s nulovým součtem, které legitimizuje extrémní opatření, jako je násilí a dezinformace, jako nástroje změny.
Jedním z klíčových faktorů, které jsou základem toho, co Edelmanova zpráva nazývá „stížností“, je zmatek ohledně důvěryhodných informací. 63 % respondentů uvedlo, že je stále obtížnější určit, zda zprávy pocházejí z důvěryhodného zdroje, nebo z pokusu o vlastní vnímání.
Výsledky Edelmanovy studie také přinesly následující znepokojivé pozorování:
Znepokojivé je, že čtyři z deseti respondentů – 53 % osob ve věku 18–34 let – schvaluje jednu nebo více forem nepřátelského aktivismu k dosažení změny, což zahrnuje útoky na lidi online, úmyslné šíření dezinformací, vyhrožování násilím nebo jeho páchání a poškozování veřejného nebo soukromého majetku.
Ústavní a mezinárodní úmluvy chránící svobodu projevu a kritéria veřejného pořádku mohou být neúčinné tváří v tvář polarizované společenské kultuře, v níž části populace nemohou tolerovat rozmanitost perspektiv. Antipatie k názorům nebo přesvědčení jiných lidí může přesahovat ideologické a politické hranice. Ani „pravice“, ani „levice“ nemají monopol na netoleranci. Pronikavé stížnosti některých takzvaných konzervativců doprovází mazlivý odsuzující přístup některých takzvaných progresivistů.
V této souvislosti hrají důležitou roli vědy, a to jak přírodní, tak i společenské. Musí odolávat uchvacování polarizujícími kulturami. Musí se vyhýbat netoleranci vůči heterodoxním názorům a jejich projevům.
Univerzity, které jsou přirozenými dějištěmi vědy, hrají zvláštní roli. Mohou být příkladem živé diskuse mezi lidmi s různými a protichůdnými názory, ať už se jedná o návštěvníky univerzity, studenty či zaměstnance na akademické půdě. Musí zajistit, aby jejich pravidla chování pro zaměstnance, studenty a hostující řečníky nemohla být zneužita jako zbraň proti vyjádření názorů jen proto, že by to u některých lidí vyvolalo pocit urážky nebo dokonce urážky.
Ačkoli by měl být podporován uctivý diskurz, pojem „nenávistné projevy“ by neměl být definován tak široce, aby mohl být použit jako nástroj k potlačení projevu pouze proto, že ji nějaká část univerzity považuje za urážlivou nebo za překračující neformálně předepsanou hranici. Kritika nebo dokonce zesměšňování souboru náboženských přesvědčení může být pro věřící urážlivé, ale není tím vyjádřením nenávisti k nim. Na druhou stranu, nazývat stoupence určité víry pomýlenými blázny, kterým by se měli lidé se zdravým smýšlením vyhýbat, by překročilo mez. Ostrá kritika vědecké hypotézy může být vnímána jako urážka těch, kdo ji prosazují. Z tohoto důvodu se nejedná o nenávistné projevy. Tvrzení, že někdo, kdo se drží určité vědecké hypotézy, je buď nečestný, nebo hlupák, však může překročit mez a vést k bezdůvodnému osobnímu napadání.
Je společenskou realitou, že ústavy, národní zákony a předpisy a univerzitní pravidla a kodexy, ať už jsou jakkoli striktně formulované, nikdy nemohou trumfnout kulturu. Kultura chronického antagonismu mezi společenskými skupinami zakořeněnými v odlišných světonázorech je pomalým a někdy i ne tak pomalým jedem proti sociální soudržnosti.
To neznamená, že se lidé musí shodnout. Jejich neshody mohou být důrazné a založené na hodnotách. Přesvědčení a názory mohou být napadány. Přesvědčení a názory nemají žádná práva. Lidé však mají právo na uznání své základní lidské důstojnosti a nebýt vystaveni osobnímu ponižování nebo obviňování z nevhodnosti či nezpůsobilosti jen kvůli zákonnému vyjádření svých názorů.
Ačkoli je svoboda projevu na akademické půdě prvořadou hodnotou, je podmíněna obecnou povinností podporovat blaho a bezpečnost zaměstnanců a studentů. Univerzity by měly mít možnost zavést opatření, která zajistí, aby zaměstnanci a studenti nebyli vystaveni nespravedlivé, nepříznivé diskriminaci nebo výhružnému či zastrašujícímu chování. Tato povinnost však neospravedlňuje opatření určená k ochraně jakékoli osoby před pocitem uraženosti, šoku či urážky zákonným projevem jiné osoby.
Univerzity mohou být příkladem, kde mohou probíhat otevřené a živé debaty mezi lidmi s různými názory. Prokázaná kultura tolerance a respektu k jednotlivcům, i když ne k jejich názorům, může poskytnout společensky cenný příklad. Může také ovlivnit světonázor absolventů a jejich schopnost konstruktivně se zapojit do rozmanitých názorů v širší globální společnosti.
Mezinárodní vědecká rada zveřejnila Prohlášení o zásadách které se zaměřují zejména na požívání svobody projevu a výkon odpovědnosti v souvislosti s ní ve vědách. Pokud jde o svobodu projevu, Principy obsahovat:
iii. Svoboda propagovat a šířit vědecké poznatky pro dobro lidstva, jiných forem života, ekosystémů, planety a dalších oblastí.
Tato svoboda je spojena s příslušnými povinnostmi:
iv. Odpovědnost za podporu vědy spravedlivým a inkluzivním způsobem zohledňujícím lidskou rozmanitost
[...]
vi. Odpovědnost za sdílení přesných vědeckých informací získaných teoretickými, pozorovacími, experimentálními a analytickými přístupy.
ISC v červenci 2024 rovněž zveřejnila Prohlášení o postoji k roli univerzit v umožnění zodpovědné diskuse a podpoře racionální debaty v dobách krize. Toto prohlášení tvrdilo:
ISC se domnívá, že vedení univerzity by se mělo snažit umožnit zodpovědnou diskusi a racionální debatu v rámci kampusových komunit, aniž by bránilo pokojnému aktivismu nebo zasahovalo do výkonu svobody projevu členy komunity.
ISC tímto prohlásila, že projevy rasistického zneužívání a nenávisti, včetně projevů antisemitismu a islamofobie, by neměly být tolerovány.
Principy a prohlášení o postoji odrážejí souvislost mezi svobodou vědeckého projevu a jejím zodpovědným uplatňováním. Platí to v případě vědecké svobody. Platí to jak pro přírodní, tak pro společenské vědy. Nelze ji izolovat od vládní a společenské kultury, která může svobodu podporovat nebo jí odporovat. Kultura, která je vůči otevřené občanské diskusi nepříznivá, nesmí omezovat vědecké úsilí.
Související otázkou, v níž hrají roli mimo jiné univerzity a kterou nelze oddělit od otázek polarizace a netolerance k rozmanitosti názorů, je občanská výchova. Jde o základní pochopení fungování společností. Neznalost nebo nepochopení základních infrastruktur společnosti poskytuje živnou půdu pro šiřitele kontroverzních dezinformací a nepravdivých informací, které jsou nyní všudypřítomné na sociálních sítích i mimo ně. Efektivní uplatňování vědecké svobody vyžaduje, aby vědci rozuměli společnostem, jejichž jsou součástí a ke kterým hovoří.
Nikdo nemůže mít důvod k uspokojení se svou vlastní společností. Nikdo není imunní vůči dopadům zakořeněného znevýhodnění, křivd, polarizace, dezinformací a nepravdivých informací. Sociální soudržnost s tolerantní kulturou podporovanou silnými programy občanské výchovy jsou důležitými globálními cíli. Vědci mají odpovědnost hrát svou roli v podpoře kultury, v níž lze jejich svobodu uplatňovat efektivně a zodpovědně.
Odmítnutí odpovědnosti
Informace, názory a doporučení prezentované na našich blozích pro hosty jsou informacemi jednotlivých přispěvatelů a nemusí nutně odrážet hodnoty a přesvědčení Mezinárodní vědecké rady.
Přečtěte si více o právu účastnit se vědy a mít z ní prospěch 
Přečtěte si více o svobodě a odpovědnosti ve vědě 
Přečtěte si více o 10 nových poznatcích v klimatologii 
Přečtěte si více o zahájení školicího programu ISC-INGSA zaměřeného na vědecké poradenství pro politiku 
Přečtěte si více o postoji ISC k transparentnosti financování výzkumu 
